Mám tři a půl měsíce...

Rostu jako z vody. Ouška už se umoudřila a postavila. Konečně vypadám jako správný vlčák ;-)

Už umím sedni a zůstaň. A taky se hrozně rád mazlím. Takové drbání na bříšku, to je paráda.

A takhle vypadám. Je mi tři a půl měsíce...

Je mi deset týdnů...

...  mám se čile k světu a dalo by se říci, že rostu jako z vody. 

Miluji paničku. Kam jde ona, tam jdu i já. Směje se mi, že jsem její nohsled.

A jsem velmi učenlivý a mazlivý ;-)

Jen s tím mým focením to není slavné. Kromě spaní chvilku neposedím.

Malá hádanka pro ty co ví... Hádejte na jaké jméno slyším?

Nejoblíbenější hračka - mopsice Eliška.
Nemám rád - kočky a vysavač

Destrukční konto - rozkousaný prodlužovací kabel k notebooku

Už umím a vím - že prádlo ze šňůry a ze sušáku se nesmí tahat

                       - že v obýváku se nečůrá

                       - slyším na jméno a přiběhnu na přivolání

A jsem doma - aneb můj první den v novém domově

Ahoj. 

Jmenuji se Shagy Bri-Jack. Narodil jsem se 2. února 2013. Maminka se jmenuje Anemoi Hexer a tatínek  Garp z Lintichu. Ještě mám tři brášky a dvě sestřičky. Panička s páníčkem se na nás byli dívat když mi byly čtyři týdny. Když mi bylo šest týdnů, přijeli se podívat znovu. Paničce se moc líbila moje nejmenší sestřička, ale páníček naštěstí nedal jinak, než že to budu já. Za týden, 23. 3. 2013 si pro mne přijeli. A tak mě po pomazlení se všemi mými sourozenci, maminkou a tetami, naložili do auta a vyjeli jsme domů. Cestu jsem zvládl perfektně. Celou jsem ji prodřímal Honzovi na klíně. Zastávka u babi a dědy... ale ta mě moc nezajímala, byl jsem utahaný jako štěně. Pak jsme konečně dorazili domů.

Hmmm, zdá se to super, dvůr, dokonce velká zahrada... jenže panička je lepší a tak šup za ní do domu.

Tam na mě bafl jakýsi mrňavý pes... určitě to bude super hračka.

Večer jsem vymetl misku s krmením, moc mi chutnalo. Pak už jsem byl moc utahaný, a začal jsem podřimovat, tak mě odnesli do boudy a zavřeli do jakési hrozné ohrady, no fuj. Chvilku jsem dal byl ticho ale pak se mi začalo moc stýskat a tak jsem se rozhodl, že je zavolám. A nikdo nešel a tak jsem úpěl dál a dál... Až se mě páníčka zželelo a poslal Honzu ať mě na chvilku donese, celou cestu jsem mu povídal, jak to bylo hrozné, když mě tam nechali samotného... a pak jsem zase uviděl paničku a honem honem jsem si jí musel postěžovat... a tak nyní hezky ležím v obýváku a spinkám.

Snad mě tam neodnesou znovu.

Na starých paniččiných pantoflích se spí nejlíp :-)